|
|
|
dostati sě, -stanu, -stane pf. k dostati 1. kam dostat se, pohybem dospět 2. v co („muku“ ap.), čemu (milosti) dostat se do působení něčeho, v (čí) rucě sě dostati ocitnout se v něčí moci, být někomu vydán na milost 3. (o osobě) komu (nadřazenému, zvl. Bohu), čemu (peklu), v co ap. připadnout, dostat se do moci někoho n. něčeho, (o ženě) komu „dostat sě k manželství“ dostat se někomu, stát se něčí manželkou 4. (o majetku, dědictví, pohledávce ap.) komu, na koho ap., (o podílu na něčem n. z něčeho) komu též „na diele, na oddiele, v diele dostati sě“ ap. dostat se někomu, stát se vlastnictvím někoho 5. (o milosrdenství ap.) komu dostat se někomu, (o tíživém) komu dolehnout na někoho 6. (o nutném) komu, na koho připadnout na někoho, být donucen k něčemu, dostat příkazem něco 7. (o činnosti n. ději) komu, čemu, s inf., že… stát se, přihodit se 8. (o „třiedě“) komu, koho, na koho vyjít na někoho, dojít na někoho (zvl. jsoucího v pořadí), (o svátku) v co (den) vyjít, připadnout na určitý den 9. (o metaném losu) na co padnout na něco, rozhodnout o něčem Sr. dostávati, ostaviti, pásti, padu Autor: Štěpán Šimek Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 8. 5. 2024). 
dostati, -stanu, -staneš, pftiv., dostávati, -aju, -áš, impftiv.; d. sě dostati sě, dostávati sě zu Theil werden; dostane sě, dostává sě komu co (nom.), čeho (gen.). — Ti jsú rozličně bohu slúžiec nebesóm ſie doſtali Pass. 637, doslali se nebesům, do nebes. Již ť jest má útěcha stala a všě žalost na mě vstala, všě mi ſye túha doſtala Hrad. 54a. Benátčené… sú prohlesli jeho (sv. Marka) kost(e)la drahotú, a najviece svatost pro tu, jiež zzie jim mnoho dozztawa, že atd. ApŠ. 122. Když člověk ustane a postáti ſye doſtane, dětí ni domu zpomene AlxV. 596. Když ſie jemu (Zachariášovi) v chrám doſtalo jíti Pass. 275. Potom ſie doſta na svini NRada 1116, dostalo se řadou na ni, aby radila. Třetí rok doſtane ſe doplatiti 9 kop KolB. 121b (1498). Avšak ſye j’mu (Alexandrovi, majícímu málo vojska) to doſtalo, jež pobi ty všě voje AlxV. 1137, dostalo se mu, podařilo. (Paris) musi pryč ottad jěti, majě tu věc na paměti, kak by ſye mu to doſtalo, ješto sě j’mu ve sně dálo t. 767; nali ſye j’mu (Alexandrovi) to doſtalo AlxŠ. 5, 1, dostalo se mu, podařilo, že ztekl první hradbu; často sě to velmi stává, že bolest moci přidává, tak ſye Neguzaru doſta AlxV. 1712, dostalo se, přihodilo se; takéž ſſye těm lidem doſta, řiedky potom domóv posta t. 1120. — ned. sě nedostati sě, nedostávati sě chyběti, abgehen, mangeln; nedostane sě, nedostává sě komu čeho. Dřéve s’ mi jie (masti) byl dal mnoho, až ſye gye mnohým nedoſtalo Mast. 197. Chleba ſie nedoſtaua panis deficit Ol. 1. Reg. 9, 7. Chleba nedoſtawaſſe ſye deerat Mus. Gen. 47, 13; když ſye vody nedoſta cum consumpta esset t. Gen. 21, 15. Komu ſie czo nedoſtanyeſſe, u druha jako své jmějieše DalC. 2, komu ſie nedoſtanyeſſie, u druha jako své vezmieše DalStrah. tamt. Co mi ſie nedoſtane quid desit mihi ŽKlem. 8, 5, czo ſye nedoſtaua mnye ŽGloss. tamt., co ſie nedoſtawa mně ŽWittb. tamt.; co ſye nedoſtawa mně AlxV. 753; nyczehoz mi ſie nedoſtane nihil deerit ŽWittb. 22, 1 = bude všeho dostatek, hojnost, správná negace stará; nyczehoz my ſe nedoſtane ŽPod. tamt.; nic ſye v nich (vlastech asijských) nedoſtawa, jímž živa člověčie hlava AlxV. 618, všeho jest hojnost; aby ſye vám nyc nenedoſtawalo ut nihil desit Koř. 1. Kor. 1, 7, negace nová; nic ſie jim nenedoſtaualo nihil defuit Ol. 2. Esdr. 9, 21. Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².
dostati sě, -stanu, -staneš sě dok. dostat se (na koho, komu), podařit se; přihodit se ( v. též nedostati sě) Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|